Minulost a současnost GJW
Prostějov patřil na prahu 90. let 19. století mezi tři největší města na Moravě, a přesto zde neexistovalo gymnázium. O jeho zřízení se jednalo již od roku 1893. Český starosta města Karel Vojáček a člen městského zastupitelstva JUDr. Jindřich Stross však ve svých jednáních na vídeňském ministerstvu kultu a vyučování a u moravského místodržícího v Brně povolení nedostali. Teprve díky zásluhám pracovníka zmíněného ministerstva a profesora Karlovy univerzity dr. Antonína Rezka se podařilo ve Vídni prosadit zřízení českého státního gymnázia v Prostějově. Jeho sochařský portrét, dílo sochaře Vojtěcha Schaffa, je umístěn na čestném místě v aule školy.
Císařským rozhodnutím ze dne 21. listopadu 1898 bylo pak povoleno zahájit vyučování od školního roku 1899/1900. Finanční zabezpečení chodu školy padlo na bedra města Prostějova a teprve od r. 1907 se vídeňské ministerstvo kultu a vyučování rozhodlo platit otop, elektřinu a úklid ústavu ze státní pokladny.
První dva roky po otevření ústavu byla škola umístěna prozatímně v domě dnešních sociálních ústavů na Brněnské třídě č. 27 a přihlášeno bylo 119 žáků. Prvním ředitelem školy byl jmenován Jan Wimmer. V druhém roce již byla v plném proudu výstavba vlastní budovy. Dne 18. října 1900 se přihodila tragická událost. Zřítila se římsa a nehoda si vyžádala 7 obětí z řad stavebních dělníků.
Na dnešní dobu velkolepá budova gymnázia v Kollárově ulici byla dokončena již v r. 1901. Veškeré náklady činily celkem 412 693 koruny v tehdejší měně. Slavnostní obřad konsekrace se konal 15. září 1901 a před budovou v rámci slavnostního zahájení vystoupil poslanec dr. Václav Perek, známý bojovník za prosazení zákona, podle něhož každé české dítě má chodit do české školy.
Dne 16. září 1901 se budova naplnila studenty a 17. listopadu byla otevřena i aula, která se používala jako kaple ke školním bohoslužbám. Vyučovalo se podle platných osnov pro zemské jazyky z r. 1900. V prvních letech byly vedlejšími předměty kreslení, krasopis, tělocvik a zpěv, později ještě těsnopis a francouzský jazyk. Za zmínku stojí to, že do školního roku 1913/1914 byla němčina nepovinným předmětem. Písemné maturity se konaly z češtiny, matematiky, vlastivědy a buď z latiny, nebo z řečtiny.
Do chodu školy a života pedagogického sboru a studentů nepříznivě zasáhla 1. světová válka. Veškerá činnost byla pod kontrolou rakouských vojenských a politických úřadů. 
Vytvoření samostatného československého státu bylo přijato s nadšením a nadějemi. Žactvo konalo průvody městem, zpívalo vlastenecké písně a odstraňovalo rakouské státní symboly. Po první světové válce počet studentů každoročně vzrůstal, v roce 1942 se jejich počet stabilizoval na 449; tehdy bylo gymnázium na druhém místě mezi klasickými gymnázii v republice. Osnovy se měnily jen málokdy a zřídka docházelo k úpravám počtu hodin vybraných předmětů. V roce 1930 byly upraveny zkoušky zavedením jednoho volitelného maturitního předmětu. Nový školní zkušební a klasifikační řád vydalo ministerstvo v srpnu 1936.
Důsledky mnichovského diktátu se hluboce dotkly i života školy. Osud gymnázia za války se příliš nelišil od osudu jiných českých středních škol. V lednu 1942 musel například být z fasády budovy odstraněn portrét Františka Palackého, byla zavedena dvojjazyčná vysvědčení a ústav byl ministerským nařízením změněn na reálné gymnázium. V závěru války byla leteckým bombardováním značně poškozena celá čelní fronta budovy školy. O obětech nacistické okupace na škole svědčí pamětní deska, která je umístěna ve vestibulu školy. Autorem desky je prostějovský sochař Jan Tříska.
Po válce bylo vyučování v budově gymnázia obnoveno až 10. 12. 1945, a to ještě v nouzových podmínkách. Zcela normální výuka byla na gymnáziu zahájena až ve školním roce 1947/48. V roce 1949 byla dokončena úprava auly. Došlo ke sloučení s bývalým reálným dívčím gymnáziem. Škole byl propůjčen čestný název Gymnázium Jiřího Wolkera.
Rok 1953 byl pro mnohé studenty i pro profesorský sbor gymnázia rokem tragickým. Třída 3. A, která měla toho roku maturovat, byla označena za duchovního iniciátora protestní akce proti odstranění Masarykovy sochy na náměstí a nebyla připuštěna k maturitě. Profesorský sbor byl rozpuštěn a rozmístěn po všech školách okresu. V osnovách gymnázia se projevily ideologizující tendence, které poznamenaly hlavně učivo humanitních předmětů.
Školní rok 1952/53 byl i posledním rokem čtyřletého gymnázia. Po rozsáhlé reformě našeho školství v r. 1953 docházelo k častým a mnohdy neuváženým organizačním změnám. V roce 1955 byla opravena aula školy podle projektu architekta Miloše Libry. Na jižní straně tělocvičny byla vybudována na základě nepříliš zdařilého projektu dvoupatrová přístavba.
V letech 1970-72 byla provedena rozsáhlá, ne však příliš zdařilá, generální oprava budovy. 70. a 80. léta byla v našem státě ve znamení tzv. normalizace, jež se odrazila i v chodu školy. Přesto si gymnázium zachovalo vysoký kredit, který se projevil zejména ve stabilně vysokém podílu studentů přijatých na vysoké školy.
Obnovení demokratických poměrů v roce 1989 přineslo výrazné změny nejen ve vedení školy, ale posléze i v pojetí osnov a celkové koncepci výchovy a vzdělání na naší škole. Již v září 1990 byly zřízeny dvě třídy tzv. víceletého gymnázia, kam byli přijímáni žáci z 5. ročníku ZŠ. Od tohoto roku vedle sebe paralelně existuje studium čtyřleté a sedmileté /později osmileté/.
Změny doznal i vnější a vnitřní vzhled budovy. Pro potřeby gymnázia byla vyčleněna budova č. p. Kollárova 1, která byla v roce 1992 
spojena s původním objektem chodbou na úrovni 1. poschodí. V nové budově byly umístěny kabinety, odborné počítačové učebny, učebny biologie a třídy pro výuku jazyků a žákovská a učitelská knihovna. V tzv. přístavbě byla r. 1993 zřízena jídelna a r. 1994 po zrušení původních šaten i moderní malá tělocvična.
Po počátečním hledání nové koncepce studia v obou typech gymnázia bylo rozhodnuto, že bude zachován základní všeobecný charakter vzdělání a studenti se mohou profilovat podle svých individuálních zájmů v posledních třech letech studia soustavou volitelných předmětů humanitního i přírodovědného charakteru. Trvale pokračuje snaha o celkovou modernizaci učeben a kabinetů s cílem vytvořit nejlepší podmínky pro studium žáků a práci učitelů gymnázia.
Doufáme, že tak budeme pokračovat v dobré tradici školy a podaří se nám udržet i vysokou odbornou úroveň našich absolventů.